Stadion

Pár slov o historii našeho svatostánku

Letní stadion byl oficiálně otevřen 17. 6. 1951, ale první fotbalový zápas se na něm odehrál krátce předtím u příležitosti táborské pouti. Pohárovým soupeřem našeho týmu byla Zásada, která tu vyhrála poměrem 4 : 3. V roce 1965 se na lomnickém stadionu před zraky 10000 diváků konala okresnítribuna spartakiáda. K této příležitosti bylo vybudováno nástupiště pro cvičence na ploše přiléhající k hlavnímu hřišti. Po potřebných úpravách se z této plochy stalo škvárové hřiště, které převážně v zimních měsících sloužilo k tréninkům a zápasům našich mužstev. V letech 1994 a 2001 tu náš klub uspořádal zimní turnaj mužů. V součastnosti je zde umělý trávník sloužící nejen pro potřebu domácího FC.

Za padesát let existence stadionu se tu představilo v přátelských zápasech několik atraktivních soupeřů, např. prvoligové celky FK Jablonec n. Nis. a Slovanu Liberec. V roce 1990 jsme tu v rámci oslav 70 let lomnické kopané hostili XI. Internacionálů Československa, kterou jsme zdolali 5 : 2. Zatímco vrcholem bylo utkání se slavnou Spartou Praha 3. 6.1982 u příležitosti 750 výročí založení města Lomnice n. Pop., které jsme podlehli 0 : 6.

8. 12. 2013 zde v rámci slavnostního otevření umělého pažitu sehrála naše garda
přátelské utkání s internacionály české republiky v čele s Antonínem Panenkou a Karolem Dobiášem. Výsledek byl smírný 2:2.

   Fotbalový klub v Lomnici nad Popelkou byl založen pod názvem SK. Ve třicátých letech se hrála v Lomnici I.A třída. S postupem času se ale klub zabydlel o soutěž níž, kde působil prakticky až do roku 1973. V tomto roce se mužstvu podařilo postoupit do I.A  třídy, na kterou chodili lomničtí fanoušci až do „revolučního roku“ 1989, kdy se našim hráčům podařil historický úspěch – postup do Oblastního přeboru.

V nejvyšší krajské soutěži působil náš klub do konce sezóny 1999/2000, kdy sestoupil do I.A třídy. Nejlepším umístěním klubu je druhé místo v sezóně 1993/94. Historickým úspěchem mužstva je pak účast v Českém poháru ze stejného ročníku. Po vítězství v krajském poháru se dostal tým přes divizní mužstva Teslu Pardubice a AFK Kolín až do třetího kola hlavní soutěže, kde byl vyřazen v té době druholigovým kubem Alfa Brandýs nad Labem po výsledku 2:2 až na pokutové kopy. Za nejlepší hráče v historii klubu jsou považováni vyhlášený kanonýr celého Pojizeří p. Maček, který v roce 1958 odešel do druholigové Mladé Boleslavi a brankář p. Vávra, jenž hájil lomnickou branku ve třicátých letech. V pozdější době byl dokonce v hledáčku některých špičkových pražských klubů, on sám dal ale přednost Poděbradům. Zajímavé je, že fotbalový dres Lomnice oblékali i dva budoucí reprezentanti, kteří ovšem hájili barvy Československa ve zcela jiných sportech. Byli to trojnásobný mistr světa v ledním hokeji p. Vladimír Martinec a mistr světa v letech na lyžích (1975) p. Karel Kodejška.

Mezi největší úspěchy mládežnických mužstev z Lomnice nad Popelkou patří účast dorostu v Oblastním přeboru, v němž v letech 1955 až 1960 několikrát usiloval o postup do první dorostenecké ligy. V roce 1983 vyhráli starší žáci Lomnice skupinu A Oblastní soutěže, z níž postoupily do závěrečného play-of. V semifinále celé soutěže jim vystavili stop až budoucí mistři republiky, hráči Spartaku Hradec Králové. Mužstvo využívá dvě hřiště (travnaté a škvárové).

Letní stadion

Letní stadion byl oficiálně otevřen 17.6.1951, ale první fotbalový zápas se na něm odehrál krátce předtím u příležitosti táborské pouti. Pohárovým soupeřem našeho týmu byla Zásada, která tu vyhrála poměrem 4 : 3. V roce 1965 se na lomnickém stadionu před zraky 10000 diváků konala okresní spartakiáda. K této příležitosti bylo vybudováno nástupiště pro cvičence na ploše přiléhající k hlavnímu hřišti. Po potřebných úpravách se z této plochy stalo škvárové hřiště, které převážně v zimních měsících slouží k tréninkům a zápasům našich mužstev. V letech 1994 a 2001 tu náš klub uspořádal zimní turnaj mužů. Kromě fotbalových utkání, dříve spartakiád, lehkoatletických závodů, mírových slavností, různých soustředění byl stadion dějištěm dalších kulturních akcí zejména v osmdesátých letech, ze kterých získával náš klub finanční prostředky pro svoji činnost. Jmenujme např. provozování letního kina, nebo koncerty různých kapel. Rekordní návštěva – 1531 platících diváků, přišla na film Vesničko má středisková, brněnskou skupinu „Poutníci“ sledovalo 1100 lidí.

Za padesát let existence stadionu se tu představilo v přátelských zápasech několik atraktivních soupeřů, např. prvoligové celky FK Jablonec n. Nis. a Slovanu Liberec. V roce 1990 jsme tu v rámci oslav 70 let lomnické kopané hostili XI. Internacionálů Československa, kterou jsme zdolali 5 : 2. Zatímco vrcholem bylo utkání se slavnou Spartou Praha 3.6.1982 u příležitosti 750 výročí založení města Lomnice n. Pop., které jsme podlehli 0 : 6.

 

Zápis o výstavbě stadionu v kronice Města Lomnice nad Popelkou

Přípravy k vybudování stadionu.

Myšlenka   vybudovati   v   Lomnici   n. Pop.  sportovní   stadion  vznikla  již   v   r. 1942  ve fotbalovém odboru sportovního klubu (SK) Lomnice n.Pop. Bývalá  firma   P. A.  Šlechta   navrhla   sportovnímu   klubu   v  Lomnici   n. Pop., aby klub přešel pod barvy P. A. Šlechta a firma se postará o pozemek pro hřiště a tento dá k dispozici   za poplatek 1,- Kčs ročně sportovnímu klubu firmy. Tak se rozhodla správní rada fy P. A.Šlechta podpořiti tělovýchovu v Lomnici n.Pop. ve schůzi dne 16.října 1942.

Návrh

Avšak  ještě  v  roce  1941  nechal  fotbalový  odbor  SK   Lomnice   n. Pop.  zhotoviti návrh stadionu a rozložení jednotlivých hřišť u ak. architekta Lva Krči v Praze v prostoru starého hřiště  a žádal rovněž městskou radu o pozemek. Městská rada přípisem ze dne 14.1.1943 majitelům potřebných pozemků prof. R. Bačkovskému v Praze XII., Kolínská 12, pí. Boh. Kazdová, Prahy – Smíchov, Bavorská 11 a Jar. Hartigovi v Praze XII., Bulharská 23 sdělila, že hodlá jejich pozemky koupiti pro zřízení hřiště. Majitelé však odmítli pozemky prodati a nebylo docíleno žádné dohody a jednání uvízlo.

Získávání pozemků

Sportovní klub – fotbalový odbor – přípisem ze dne 3.12.1943 pak zaurgoval městskou radu, jak dalece se má jednání ve věci výstavby stadionu a provedl šetření na Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě – okresní vedení v Semilech. A již 14.3.1944 Kuratorium pro výchovu mládeže – okr. vedení v Semilech poslalo přípis městské radě v tomto smyslu, aby vyšla se stavbou stadionu sportovnímu klubu v Lomnici n.Pop. vstříc, jinak že pozemky budou vyvlastněny. Městská rada znovu jednala s majiteli pozemků, avšak jejich stanovisko bylo neprodati , zvláště stanovisko p.Umlaufa z Hradce Králové bylo neústupné. Městská rada zaslala zamítavé odpovědi Kuratoriu v Semilech a toto postoupilo věc ústředí v Praze. Ústředí Kuratoria zaslalo urychleně 15.6.1944 přípis podepsaný osobně Ing.Schnittrem, SS – Untersturmfuhrerem, aby pozemky byly vyvlastněny a s pracemi ihned započato podle schválených plánů. Ale jednání opět nepostoupilo a vše uvázlo, hlavně zásahem některých občanů města  u III. skupiny Kuratoria v Praze, kteří obhajovali  zájmy soukromých majitelů pozemků a vzhledem k tomu, že pokračovaly již porážky německých armád a byl již dohledný konec války a v Praze již více pohlíželi na útěk, než na stavbu, docílili úspěchu. Tak přičiněním některých občanů města skončilo jednání o stavbě stadionu v době okupace bezvýsledně.

Stavba po revoluci 1945

Po květnové revoluci v roce 1945 neustalo úsilí sportovců SK Lomnice n.Pop. o výstavbu stadionu. Již 25.5.1945 ustaven národní tělovýchovný výbor, který sloučil všechny tělovýchovné v Lomnici n.Pop. a ihned nastalo nové jednání o výstavbu stadionu. Ustavená komise pak s ohledem na velké potíže se získáním pozemků, jednala o zřízení stadionu za sokolovnou. Avšak opět narazila na nepochopení majitelů pozemků dědiců Ing. Hornycha, kteří zastoupeni Ing. Rieglem oddalovali jednání, až bylo nakonec znemožněno. Posléze však bylo zjištěno, že za sokolovnou by ani nebylo vhodné místo pro stadion s ohledem na nemožnost rozšíření v budoucnu. Byl by omezen z jedné strany silnicí, z druhé továrnou a z třetí přímo sokolovnou.

Další jednání a získání pozemků

Když v dubnu 1946 se vrátil z vojenské služby stavitel Vladimír Zelinka, rozproudily se znovu snahy pro vybudování stadionu. Při MNV byl ustaven poradní sbor pro stavbu stadionu a zastoupeny v něm všechny složky. A opět zahájena jednání s majiteli pozemků, aby bylo možno zahájiti práce.Tu nutno zvláště vyzvednouti pochopení bří. Háků, kteří byli jediní, kdo velmi ochotně vyšli vstříc s pozemky pro stadion.

Celé jednání bylo vedeno br. Martínkem Jos., Cvrčkem Jos., Tichým Boh., Zelinkou Vlad., Crhou Frant. a velmi vydatně pomáhal fotbalový odbor SK Lomnice n.Pop.. V červenci 1946 vydal MNV zákaz parcelace a označil místo, kde měl by býti zřízen stadion jako místo určené pro veřejnost. Tím byla vzata možnost majitelům pozemků s těmito spekulovati jako se stavebními. Pak postupně byly pozemky získávány až v r. 1948 byly všechny pozemky pro stavbu získány z části směnou, z části koupí a pronájmem. Pozemkové parcely 714/2 – role, 715 – louka, 716/1 – role, 727/2 – role, 728 – louka, 729/2 – role, 732/2 – role, 733 –louka, 735/1 – role, 742/2 role, 751/1 –role, 769/1 – role, 778/1 – role a 804/2 – role vesměs v Lomnici n.Pop. byly převedeny do vložky č. 1033 pozemkové knihy katastrálního území lomnického jako vlastnictví obce města Lomnice n. Pop. a věnovány jsou trvale veřejným účelům, tj. provozování sportu a ostatní tělovýchově jak pro žactvo tak pro dospělé.

Odvodnění pozemků

V únoru 1947 na základě výnosu o akci 2M podal MNV žádost o zařazení odvodnění pozemků stadionu částkou 380.715 Kčs. do akce 2M. Tuto akci velmi výhodně pro MNV vedl vrch. rada ZNV t.č. v pensi Ing. Boh. Jirounek, lomnický rodák, který též při budování stadionu působil, ba později si docela vzal tuto věc za svou.

Po únorových událostech v r. 1948 zůstali jak hlavní vedoucí budování stadionu B. Tichý, Vlad.Zelinka,  Fr. Crha a ing. Jirounek. Skončena jednání o prodeji, směně nebo pronájmu pozemků, i s p.Umlaufem z Hradce Králové konečně v říjnu sjednána smlouva.

Zajištění peněžních prostředků

Aby byly zajištěny finanční  prostředky  pro  stavbu  rozhodl se výbor vydati poukázky po 20,- Kčs, které navrhl akad. malíř Pavel Korbelář z Lomnice n.Pop. a prodávány. Převedena polní cesta za stadionem, odbouráno oplocení a čekalo se na buldozer k rovnání plochy. Ing. Jos. Šulc z Lomnice n.P. vytyčil výšky na celé ploše a konečně po tolika letech jednání započalo se s odvodněním. Nové plány však, které provedla Krčova kancelář v Praze, nebyly vhodné pro Lomnici. Proto stavitel Vlad. Zelinka vypracoval nové plány podle stávající skutečnosti a polohy pozemků, podle nichž se pak výstavba prováděla za vydatné pomoci brigádnické hlavně z řad fotbalového oddílu sportovců a Sokola. Dokonce i veselá parta t.zv.“ rytířů – mušketýrů” věnovala na výstavbu ze svých zasedání za vedení svého ”hejtmana” Jiřího Tryzny  1000,-Kč.

Na podzim r.1948 přijel dlouho očekávaný buldozer a prováděl přesun půdy. Brzy se však musel dáti do opravy a teprve v září r.1949 přijel další buldozer, který provedl obírku půdy pro hlavní hrací plochu a atletickou dráhu. Mezitím se stále pracovalo na stadioně a získávaly finanční prostředky obětavostí několika jedinců.

Příspěvek z akce 5M

A v tomto r.1949 – I. roce Gottwaldovy pětiletky – byl stadion budován již další novou akcí 5M. Rovněž tak  i z Jednotného fondu pracujících byl dán příspěvek 500.000 ,-Kč prostřednictvím  firmy Technolen na stavbu stadionu a KNV v Liberci přispěl 50.000,- Kč.

A tak 14. ledna 1950 svolal rada Ing. B. Jirounek komisi pro stavbu stadionu, do níž byli pozváni Jan Konopáč, Fr. Herma, Vlad. Zelinka, Leopold Kodejška, Bedřich Šimek, Mir. Krejcar na 17. ledna 1950. Schůze se však sešla až 19. ledna 1950, jelikož rada Ing . Bohumil Jirounek v sobotu 14. ledna 1950 náhle zemřel. Byla to velká ztráta pro stavbu stadionu, protože se staral všemožně o finanční zabezpečení a subvence pro jeho vybudování.

Inventář

K ochraně plochy stadionu před silnými severními větry vypracován zahrad. architektem Fr. Dolenským v Sobotce plán výsadby stromů a keřů na větrné straně v rozpočtové ceně 18.805,- Kčs. Zažádán státní úřad pro tělovýchovu a sport v Praze o poskytnutí příspěvku na zakoupení inventáře pro stadion v obnosu 532.752,50 ,- Kčs.

Z toho na základní tělesnou výchovu Kčs 95.226,-, na brannost 13.900,-Kčs, na odbíjenou 7.786,-Kčs, na kopanou Kčs10.000,- na stolní tenis Kčs 11.860,- box 27.708,-Kčs, košíkovou 9.300,-Kčs, lední hokej Kč 23.000,- tenis 17.135,- a lehkou atletiku 316.858,50,- Kčs.

Kanalizace

Protože drenážní voda z celé skupiny stadionu byla svedena do stávajícího odpadu na č.k. 747/3,který je ve veřejném statku, otevřený a nevyhovoval po stránce zdravotní a bezpečnostní, rozhodnuto MNV, aby drenážní vody a vody sněhové byly svedeny do řádné kanalizace nákladem rozpočtovým 300.000,-Kčs a žádán příspěvek ještě z akce 5M v obnosu 250.000,-Kčs.

Stavba tribuny

V květnu  1950  byla  provedena  stavební komise pro stavbu tribuny,  kterou rovněž  navrhl arch.  Vlad.  Zelinka.  Za  Státní  výbor  pro  tělesnou  výchovu  a   sport  byl  přítomen  prof. Krombholc z Prahy, který označil projekt stadionu jako jeden z nejvzornějších v ČSR.  A tak dne 1. července 1950 byly započaty základy tribuny, nad níž převzaly patronát Čs. stavební závody v Liberci zásluhou stav. Vl. Zelinky, který celou výstavbu stadionu vedl. Úprava hřišť a  oplocení rozpočtováno  částkou 700.000,-Kč. Práce další  na  úpravě dík brigádám velmi pěkně pokračovaly a stadion se souhlasem předsedy  Stát.  ústavu  pro tělesnou výchovu a sport arm. generála Ludvíka Svobody nazván jeho jménem a 17.6.1951 slavnostně otevřen. Slavnostního otevření se účastnil osobně arm generál L. Svoboda, poslanec NS Jan Hartus, zástupci úřadů kraje i okresu, vynikající sportovci mjr. Emil Zátopek aj.  a mnoho občanstva.